Cassis je příjemné přímořské městečko s přístavem a městskou pláží. Nejlépe tam jít kolem osmé hodiny ranní neboť v 11h dopoledne nejenže nenajdete místo na pláži, ale nepustí Vás ani autem do města – jednoduše nebudete mít kam zaparkovat. Proto jsme se vydali s „Žofinkou“, lépe řečeno v Žofince – jméno našeho francouzského auta, již brzy ráno směr moře. 45 minut po dálnici uteče jako nic.

Zvládnete zaparkovat, koupit si kafíčko, převléci se do plavek na pláži (velmi francouzské) a vběhnout do… ouha, nejprve odsunete kry a potom vběhnete (bože, mé koule) do moře o teplotě (kolik?!?) 15 stupňů. Nevadí vám to, plavete a je to moře (příště ale nějaký neoprén) a pak máte přece výcvik z dětství na prázdninách u babičky na Mácháči (pršelo, vzduch 15 stupňů, voda 10 stupňů a babi nás hnala elegantní holí do vody s tím, že je léto, jeli jsme takovou dálku, takže je nutné hrát si v jezeře. Sama pak pod deštníkem v elegantních šatech pojídala zákusky a popíjela vaječný koňak, zatímco nám fialověly rty). Dvakrát se ponoříte do vody (koule časem už ani nehledáte – někde budou) a zjistíte, že pláž je tak plná, že už nikdo nový nenajde volné místo. Po hodině hledání svého ručníku a svých věcí se z Vaší ugrilované kůže kouří. Sednete si na nalezený ručník a chcete koukat na milované moře. Je tu ale tolik lidu, že moře není vidět, takže je stejně lépe stát. Raději se za chvíli vydáváte na cestu.

Saint Tropez. Vždy jsem ho chtěl vidět. Nevím proč! Cesta tam krásná, po dálnici rychlá, okolí přenádherné. Saint Tropez začíná skutečná riviéra. Naproti Cannes, Nice, Monte Carlo a Itálie. Slunce, palmy, vedro a …. A zjištění, že v Saint Tropez nic není. Výkladní skříň snobismu a bohatství. Spíš skříňka! Tady se všichni ukazují. Jako ve Zlíně. Ale tady jsou vážně bohatí. Jachty velikosti domů zakrývají jediné malebné místo, domy u přístavu. Četnická stanice schovaná, občas nalezená turisty z východu, protože po pravdě, zde vyslovíte Louis de Funès a buď ho polovina Francouzů nezná nebo se ta druhá otřepe. Není moc oblíben. Točil v období nové francouzské filmové vlny a pro Francouze moc přehrával a lidsky byl prý také dost nesnesitelný. Takže na něj se tady moc nevzpomíná. To spíš na Brigitte Bardot. Začínala tady v divadle a novináři ji pořád pronásledovali. To díky ní se zrodila nová novinářská odnož – paparazzi.

Nuda a prázdnota ono Saint Tropez. Zaklepu na pár jachet, zda tam není nějaká celebrita a rychle pryč.

Na francouzských dálnicích bohužel najdeš benzinku na každém 80km a Žofinka se začala převařovat, příliš žrát (před námi 120km a ona 150 km rezervu?!?!) – jdeme vstříc osudu. Naštěstí se Žofie ukázala jako věrný kůň a dojela. Tankujeme. Pak frčíme dál a Žofi začne blikat motorem, výstražně svítí, zastavujeme a odpočíváme. Není už asi v nejlepších letech.