Vstoupit / Enter
  • Tak…
  • 1118
Tak…
inOkem čtyřicátníka this entry has Žádné komentáře by Petr Nýdrle

… tak se řítím do práce v domnění, že máme uměleckou radu a nikdo nikde. Tedy krom paní ředitelky. Tak jsem si dal kávu a keks, poseděl a zase šel. Při tom úprku do práce jsem k mé hrůze zjistil, že nám na domě sundávají lešení. Ještě, že jsem nešel oknem!!! Je mi to líto. Ne, že jsem nešel oknem, ale že ho sundávají. Ti chlapci Ukrajinci jsou po těch měsících snad můj jediný sociální kontakt – krom mé matky a mých dětí přes obrazovku Skype! Kam teď půjdou? Do východního Německa? Ne ty děti! Ale ti dělníci. Aha, lžu si do vlastní kapsy. Je mi i líto, že ho sundávají. To lešení. Každý večer jsem stál u otevřeného okna a chtěl na lešení vylézt. Taková roztomilá klukovina. Jen se bojím výšek, takže sem se nedokázal překonat. Pokaždé se mi objevil obrázek jak jednou nohou už stojím na lešení, ale omylem se příliš odrazím od okna a tím pádem lešení převrhnu a letím s celým lešením až na Lešetín. Minimálně. Bydlím ve třetím poschodím přímo nad údolím. I když ta představa mě teď trochu vzrušila. Mohl jsem být jak letící hvězdná Star.

Všichni mi teď doporučují seriál The queen’s gambit. Hrozné jaké mám intelektuály kolem sebe.

Děsím se filmů tipu: Green Book, Twelve Years a Slave, Slumdog Millionaire, Million Dollar Baby, Beautiful Mind, A, Schindler’s List, Driving Miss Daisy, Dallas Buyers Club, The Theory of Everything, Judy….

Jsou to filmy podle jedné šablony – ala „Jak dostat nejvíce uměleckých cen“!!!!????? Neexistuje nic víc sterilního (ani pitevna není tak mrtvá), nic tak nudného, předvídatelného, nezáživného, neživého a neemočního než tyto filmy. A já je bohužel ve svém masochismu všechny viděl. Ale mám rád své přátele, takže i když jsem měl dopředu ze seriálu The queen’s gambit osypky a podle fotek to vypadalo, že i ta šachovnice si uvědomuje jak hluboký a umělecký příběh ztvárňuje, nad kterým se samým přesahem počůrá i ten kámen v Prachovských skalách, šel jsem na to. Zvládl jsem první tři díly. První díl nese jediné poselství – penis neslouží jen na čurání, ale i hulení. Děkuji, velmi „silný“ moment. Nejvíc mě vlastně v tomto díle překvapilo, že jsem se samou nudou dokázal obrátit hlavou dolů na křesle, udělat kotoul vzad, spadnout a přežít. Druhý díl jsem si pojmenoval „menstruace“ a byl tak „zábavný“, že jsem během něho zvládl mít i sex po telefonu, což bylo vzrušující – ale nevím, zda za to může seriál. Třetí díl jsem podstoupil při posilování ve zrychlené verzi přetáčení číslo 16. Takže gratuluji, tak to musí vypadat, když někomu seberou pohlavní orgány, ruce, nohy, rozum, emoce a nakonec i zavřou hranice! Jen to neříkejte mým přátelům, samovolně z toho učurávají jako štěňátka vidící cizí hovínko. Asi začali něco brát! A já jim to moc přeji, pokud je to činí šťastnějšími.

V noci jsem se nahrával Irence. Mé zážitky z nudného života v izolaci. Musel jsem se někomu svěřit. Všichni se teď na tajnačku, jako v samizdatu, scházejí po lesích či bytech – ale já nikdy nebyl bytový typ ani tramp. A už vůbec ne Donald. Takže jsem trochu izolován. Není komu, krom tebe můj milý deníčku svěřovat své napínavé zážitky z cesty z kuchyně do koupelny. Proto jsem se ozval všeobjímající Irence.

Napsala mi: „To bylo uchvacujicí.. ne jenom to, co mi tam vypravis… ale.. jak to vypravis… Mas hypnotizujici hlas.. a neuvěřitelně pestrý život.. jsi takový renesanční člověk.. jsi vsude.. “

(!!!!!????) Jsou to moc krásná slova, ale myslím, že ona by měla začít určitě něco brát. Vymyslím jí nějakou radůstku k Vánocům.

Své „dceři“ jsem opět sdělil svou největší obavu svých posledních 15 ti let:

„Bojím se, že už nikdy nikoho nebudu přitahovat!!!“ Řekla: „Ty, starouši???!!! Není na čase vypadnou z toho místa, kde ses už dostal na vrchol místního venkovského nadsamství a vydat se víc na západ. Tvůj plachý úsměv, červená v tvých tvářích, rozpaky a křehkost nejistot ti bude slušet, stejně jako ty budeš slušet jiným a větším městům!“

Uf! Mám ještě naději! 🙂

Pěkný týden – svobodný – už 31 let! Ať se krásně dýchá. I přes tu šeď nad městem, omezení státní i naše vlastní.

Loading images...