Barcelonou přes Gothic Quarter (má fantazie mě přesunula do 16 století, kupodivu Paříže, ke královně Margot, když lovila kolem Louvre v masce náhodné milence – temná zákoutí jež v Barceloně šeptají o svých milostných pletkách i nesnázích v nebezpečí) až na pláž Beach Garden. Vychází tam slunce, moře voní klidně a lidé koukají do dálek a vystavují se slunci – tam vzniká jejich radost ze života a jistá lehkost – to co Čechům chybí neboť jen Mácháč. Pak opět přes Gothic Quarter a značky – Zara, Dior, Chanel, Gucci, Louis Vuitton, Burberry, Tiffany, Pradu… do domu Casa Milá pana Gaudi. Ach. dvakrát Ach. Pak vlevo k Sagrada Família – bože můj, jak jsme všichni nudní, i ti nejkreativnější. Nudní a povrchní. Pak do kopce, až nahoru na výhled na Barcelonu Park Güell a zpět. jiné části města. to město je krásné. kreativní. nápadité a přece přesné, matematické, logické, eruptivní…