- Neděle (šero už druhý týden)
- 1101
Tak,
z dálky to vypadalo jako mango. Znám zralé mango na dotek, tomuto jsem dal šanci asi proto, že jsem se začal věnovat hroznům vedle. Nu, mango je jako kámen. Spadlo mi na zem, zabilo to křečka. Teď jím zpracovávám větve, ze kterých díky mangu dělám oštěpy. Proč? – napadlo mě. Asi se mi podprahově probouzí lovecké pudy. Francouzská švagrová by mě pokárala, co my Češi dokážeme považovat za poživatelné jídlo, ale pochválila by mě, že jsem tvůrčí.
Kamarád chce jet do Ameriky. Amerika, řekl jsem, to zní jako vězení. Řekl svoboda! Dlouho jsem se tak nezasmál. Považovat Ameriku za svobodnou je stejně tak bláhové jako jezdit do Čech kvůli kultivovanosti a slušnosti Čechů.
Kamarádka mi řekla, že má milence. Chtěla ať ji lituji. Šokoval jsem jí. Nelitoval jsem ji. Ba co víc – řekl jsem, že to chápu, nikdo nechce spát celý život s jedním člověkem! Byla znechucená. Mnou. Vrátila se k manželovi. To už má asi na doživotí.
Matka mi sdělila, že nemocnice jsou ze 70 % plné. Buď tam odejdu teď, nebo už nikdy. Dohodli jsme se na nikdy. Nicméně trochu si uvědomuji, že nikdy je příliš dlouhý čas.
Vždy nás miluje někdo koho nemilujeme, a my milujeme někoho, kdo nás nechce. Tahle trapnost je pokaždé nevhodná a otravná. Schopnost přizpůsobit se lásce toho druhého mají jen ti, co jim tikají hodiny. Takže potencionální rodiče, stáří lidé nebo teroristé. Onehdy na mě kdosi křičel – Však ty mě ještě jednou budeš milovat a pak budeš i litovat! Nebudu! – volal jsem já – protože sex s tebou byl katastrofa! Ale na sex musí být dva, volalo to stvoření. Po zkušenosti s tebou si nejsem tak jistý, volal jsem já. Chci být raději sám! Než takhle halekat jak na lesy.
Týden jsem myslel, že mám akutní problém s kýlou nebo slepákem. Dnes se ukázalo, že to byly větry. Babička vždy říkala, že ženské plky a ranní větry nemají dlouhého trvání. A měla pravdu. Prostě musím přestat jíst ty jablka!